bookmarks

Smaragdová deska je obvykle připisována Hermu Trismegistovi. Její text tvoří filozofický základ hermetismu a měl význačný vliv na alchymii. V esoterických kruzích jsou zde znázorněné principy pokládány za zásadní výroky a pravdy.

Bedřich Kočí byl nakladatel a knihkupec v Plzni a Praze, autor teosofických spisů a vlastních pamětí a rovněž léčitel. Vydával české klasiky a světovou literaturu v levných dobře prodejných edicích pro široké čtenářstvo, takto v sešitové podobě vyšla např. dvoudílná obecná encyklopedie B. Kočího Malý slovník naučný, vydával také časopis Národní obzor. V roce 1925 vydal „Příběh doktora Málodělala, jenž jest kronikou jeho neobyčejného života doma a překvapujících dobrodružství v cizích zemích“ a „Cesty doktora Málodělala“ v překladu Žofie Pohorecké, české překlady knih Hugha Loftinga, The Story of Doctor Dolittle: Being the History of His Peculiar Life at Home and Astonishing Adventures in Foreign Parts Never Before Printed (1920) a The Voyages of Doctor Dolittle (1922).

Maslowova pyramida (potřeb) je hierarchie lidských potřeb, kterou definoval americký psycholog Abraham Harold Maslow v roce 1943. Podle této teorie má člověk pět základních potřeb. Tyto potřeby seřadil podle toho, jak se postupně vyvinuly, a zároveň podle toho, jsou-li vyšší nebo nižší ve smyslu své hodnoty. Současně byl přesvědčen, že uspokojení nižších potřeb je předpokladem toho, aby nastoupily vyšší potřeby.

Pomořanské vévodství byl od 12. století do roku 1637 státní útvar na jižním pobřeží Baltského moře rozprostírající se na území Západních Pomořan. Samotné Pomořany jako region byly rozsáhlejší a rozprostíraly se na území mezi ústím Visly a ústím Odry. Rozděleny byly na dvě části: Západní Pomořany, které si ve formě Pomořanského vévodství zachovaly určitý stupeň samostatnosti, a Východní Pomořany neboli Pomoří, které byly už v rané době připojeny k Polsku. Název Pomořan neboli Pomořanska pochází ze staré slovanštiny a je odvozen od slova po more, naznačující přímořskou polohu země.

britský televizní sitcom

Martin Hůla / Martin Hula – hudebník, skladatel a sound designer z Prahy. Tvoří hudbu a sound design pro divadlo, film a podcasty, ambisonic mixy, instalace a dramaturgii. — Prague-based composer and sound designer creating theatre & film music, podcast idents, ambisonic mixes, installations and dramaturgy.

český rapper

Po úspěšných knihách KMENY a KMENY 0 přichází Vladimir 518 v roli editora s poslední částí této výpravné trilogie. Publikace KMENY 90 mapuje unikátní období devadesátých let pomocí vhledu do prostředí městských subkultur a okrajových kulturních společenství. V celkem 25 kapitolách kniha sleduje

Kniha o vizuálním stylu českých subkultur. Kniha vznikla pod vedením Vladimira 518 a ve fotkách a textech představuje aktuální podobu pražských komunit od hip hopu a hardcore, přes gotiky a neohippies, až po motorkáře, fanoušky tuningu či milovníky japonské popkultury. Jejich vizuální a životní styl

Nula v názvu naznačuje časový záběr tohoto nového dílu. Jeho hlavní těžiště se nachází mezi roky 1969 a 1989 a podobně jako první KMENY zkoumá české m... od Tomáš Pospiszyl

Petr Kolář se narodil 7. února 1941 v Paskově pod Beskydami, od roku 1945 žil v Ostravě. V letech 1955−1959 studoval na Vyšší průmyslové škole energetické v Ostravě-Vítkovicích. Roku 1959 nastoupil do Elektrárny 1. máje v Ostravě-Třebovicích. V letech 1960−1962 absolvoval vojenskou službu, poté vykonával stavební dozor v investičním odboru Ostravsko-Karvinské Elektrárny. Od roku 1964 při zaměstnání večerně studoval Vysokou školu báňskou. V srpnu 1968 cestou z Jugoslávie emigroval do Rakouska. Ve Vídni vstoupil do jezuitského noviciátu. V letech 1968−1970 žil v noviciátu v St. Andrä a v Münsteru, v letech 1970−1972 studoval filozofii v Mnichově. V letech 1972−1974 studoval teologii v Lyonu a pak v letech 1974−1976 pokračoval ve studiu teologie na jezuitském Centre Sèvres v Paříži. Dne 5. července 1975 byl v Ellwangen vysvěcen na kněze. Po svěcení působil v pařížském cizineckém prostředí českém a brzy i jiném, v rámci pařížského arcibiskupství. V letech 1979−1980 absolvoval závěrečný rok speciálních studií ve Spokane. Po návratu působil v oddělení mezinárodních zpráv Vatikánského rozhlasu. V roce 1983 se vrátil do Paříže. Po roce 1989 se vrátil do Československa. Pracoval třináct let v Českém rozhlase a vedl správu nad francouzskou katolickou komunitou v Praze. Petr Kolář zemřel 23. května roku 2023.

Ludwig (Ludvík) Armbruster se narodil roku 1928 v Praze, kde prožil dětství a mládí. Rodina po dědečkovi z otcovy strany pocházela z Rakouska, a ačkoliv se doma mluvilo česky a profesor Armbruster se vždy cítil být Čechem, zůstalo mu po otci rakouské občanství, které ho jako jezuitského novice v osudové chvíli zachránilo před dlouholetou internací. V roce 1947 nastoupil do noviciátu na Velehradě, po jeho ukončení začal studovat na jezuitském filozofickém učilišti v Děčíně, kde byl společně s ostatními bratry zadržen a převezen do internace do Bohosudova. Díky rakouskému občanství byl z internace propuštěn a byl mu umožněn (respektive nařízen) výjezd z republiky. Přesídlil tedy do Říma, kde dokončil filozofická studia na Gregoriánské univerzitě a v roce 1952 získal licenciát. Při té příležitosti se seznámil s myšlenkou účasti na misiích v Japonsku. Po dvou letech v Japonsku ještě dokončil studium teologie na Teologické fakultě Tovaryšstva Ježíšova v St. Georgen ve Frankfurtu nad Mohanem. Získal z teologie licenciát a v roce 1959 byl vysvěcen na kněze. Do Japonska se brzy vrátil a od roku 1961 tam působil trvale až do roku 1990. Přednášel filozofii na univerzitě Sofia v Tokiu, nejdříve jako docent, později jako associated professor a od roku 1969 jako řádný profesor. V Tokiu vedl osm let i interdiecézní kněžský seminář a byl ředitelem centrální knihovny univerzity Sofia. Mezi lety 2003–2010 byl děkanem Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Vedle svých akademických a správních funkcí publikoval bezpočet filozofických prací, převážně v japonštině a němčině. Roku 2011 mu vyšla kniha rozhovorů Tokijské květy. Ludwig Armbruster zemřel 18. prosince roku 2021.

Anne-Marie Páleníčková, rozená Ducreux, se narodila 12. srpna 1950 v Caen ve Francii do tradiční katolické rodiny. S Marií-Elizabeth, svým dvojčetem, od dětství náruživě četly, hrály na klavír a měly zájem o ruskou literaturu. Anne-Marie vystudovala historii a geografii. Pro její životní i profesní dráhu byl rozhodující studentský zájezd do Československa na jaře roku 1969. V době Pražského jara měla možnost poznat život za železnou oponou, zažít euforickou atmosféru politických změn a kulturní bohatství střední Evropy. Třebaže v Praze strávila krátkou dobu, změnila jí tato cesta život. Po návratu začala studovat češtinu. Seznámila se se svým pozdějším manželem, Zdeňkem Páleníčkem, klavíristou z hudební rodiny, a po svatbě se rozhodli zůstat žít v Československu. Jako Francouzka měla za normalizace neustálé problémy s StB, ale chránila ji skutečnost, že byla ve spojení s francouzským velvyslanectvím. Měla kontakty s disidentskými a katolickými kruhy, převážela náklad Biblí z Francie do Prahy. Anne-Marie Páleníčková vyučovala francouzštinu na Jazykové škole, později na Vysoké škole ekonomické (VŠE) v Praze, po roce 1989 na Francouzském gymnáziu a Francouzském lyceu. Za normalizace přeložila do francouzštiny knihu Příliš hlučná samota Bohumila Hrabala a později knihy Tomáše Halíka. Byla činná ve společenství Dílo Mariino a byla v kontaktu s Malými sestrami Ježíšovými. Dosud aktivně pracuje ve Sdružení sv. Ludmily na Tetíně, kde i žije. Je nositelkou francouzského Řádu akademických palem.

Lehce cynický pohled na život spojuje redaktorku černé kroniky, astronoma v důchodu a jeho svéráznou 11letou vnučku, o kterou se po smrti jejích rodičů stará. Když se ale jejich osudy propletou, výsledkem je pořádné HLP neboli „hluboký lidský příběh“. Tomešův románový debut získal Cenu čtenářů Magnesia Litera 2022, dočkal se úspěšné divadelní adaptace a připravuje se i jeho filmová podoba. Četba na pokračování je významně zkrácená podoba románu a neobsahuje jeho úplný závěr.

The BBC has introduced a new typeface. Learn how and why.

And how to make more informed design decisions.

Geist is a typeface made for developers and designers, embodying Vercel's design principles of simplicity, minimalism, and speed, drawing inspiration from the renowned Swiss design movement.