SBĚRAČSTVÍ
Od klukovských let pořád něco sbírám. Někdo to může mít za projev infantility, ale já to mám za jakousi hlubinnou záležitost z doby, kdy lidi nedělali řádky na poli (v hlavě, doma, v práci, ve škole), ale živili se sběračstvím, což jen dostalo transcendentní charakter, protože nejde o živobytí, ale o řád (neřád) světa. V poslední době sbírám třeba choroše, z čehož se mohou spolubydlící zjančit, ačkoli třeba talíře, židle, postele a podobný tovární produkty jim nevadí. A taky sbírám hospody na hřišti (u sportovních zařízení) – v hostinci Na Hřišti zvaném Hrob na pomezí Ořechovky a Vokovic jsem bral rozum, který nám chtěli komunisti zakalit školním vzděláním, a taky sbírám starý nádražky, což jsou dvě z mála míst, které dosud nepřeválcovala komerce – vyduchlost a kretenismus, které dnes mají díky internetu pré. − Za včerejšek a dnešek čtyři zářezy. Včera jsem byl aktivní na hřišti v Dobřichovicích, předtím v nádražce U Mašinky v Zadní Třebáni, dneska jsem se činil na hřišti v Kbelích, pak jsem delší dobu pracoval U Fausta na nádraží v Čakovicích. Bolševické kurvy, svině, hajtry, které se z Marxe převekslovaly na byznys, nenechají nic na pokoji. Podle paní hostinské jde hospůdka do pr, ostatně jako všechno lidské v tomhle světě…